KDO SE MŮŽE STÁT ZEDNÁŘEM?

O členství v Řádu se může ucházet každý muž zralého věku, dobrých mravů, jakékoliv rasy a jakéhokoliv náboženského přesvědčení. Má být svobodomyslný, dobrý občan, tolerantní povahy, ve svém úsudku svobodný a nezávislý, věřířící v nejvyšší bytost a respektující mravní zákony dané lidem její tvůrčí silou.

Zednářství ponechává svým členům naprostou náboženskou svobodu. Zcela zásadní podmínkou je však víra ve vyšší moc, kterou zednáři nazývají Velkým Stavitelem Vesmíru. Je ponecháno na každém, aby tento termín interpretoval podle svých vlastních představ. Může to být Bůh kteréhokoliv světového náboženství, může to však být i víra v přírodní zákony, které byly hned na počátku času vyšší inteligencí promyšleny a nastaveny tak, aby umožnily vznik a vývoj vesmíru a v něm pak zrod a evoluci živé hmoty.

Jaké jsou konkrétní podmínky přijetí?

Zralým věkem se rozumí minimálně 21 let, ale nejde jen o věk fyzický, ale především o jakousi osobnostní vyzrálost.

Svobodou rozumíme především svobodu myšlení a rozhodování, tedy uchazeč nesmí být nikým a ničím ovládán či manipulován (sekty, totalitní ideologie apod.). Jasným znakem nesvobodnosti je např. alkoholismus, drogová, nebo jakákoliv jiná patologická závislost. V neposlední řadě musí být uchazeč svobodný i ekonomicky, tzn. musí být schopen poctivě uživit sebe a svou rodinu a nebýt závislý na milodarech.

Tolerance v našem pojetí znamená respekt k odlišnosti. Má-li totiž pojem bratrství mezi členy Řádu být zachován, musí každý zednář respektovat názory, smýšlení i náboženská přesvědčení ostatních členů Řádu, byť se od jeho vlastních liší. V lóžích spolu svorně zasedají katolíci a evengelíci, Židé a muslimové, voliči pravicových i levicových stran. Do zednářství mají vstupovat jen lidé, kteří se nad tyto rozdíly dokážou povznést.

Co jsou dobré mravy a dobrá pověst, je snad každému jasné – minimalistickým požadavkem v tomto směru je trestní a občanská bezúhonnost (od uchazečů narozených do r. 1971 žádáme předložení lustračního osvědčení). Uchazeč dále nesmí být členem či stoupencem žádné organizace či hnutí, směřujícího k potlačení lidských a občanských práv a svobod, hlásajícího rasovou, národnostní, náboženskou, třídní nebo jinou nenávist či nerovnost.

Podmínkou členství naopak není např. nějaký dosažený stupeň vzdělání, pozice ve společnosti, politická, etnická, církevní či jakákoli jiná příslušnost.

Jak je možné se stát zednářem?

Obvykle vyhledávají sami zednáři vhodné kandidáty ve svém okolí. Ty, kteří mají popsané vlastnosti, osobně oslovují a projeví-li o Řád zájem, vedou s nimi rozhovory směřující k podání žádosti o přijetí. Dnes je možné projevit zájem i prostřednictvím Internetu. Stránky lóží obsahují adresy pro korespondenci. Je pochopitelné, že vzájemné seznamování takových zájemců s Řádem bude delší, než u lidí z osobního okolí zednářů. Ať je však první kontakt učiněn z kterékoli strany, je pro přijetí nezbytné, aby se některý z členů lóže (mistrů) za uchazeče osobně zaručil. To vyžaduje důkladnou osobní znalost uchazeče, neboť ručitelství je neobyčejně odpovědná role. Ručitel totiž musí o přijetí kandidáta přesvědčit celou lóži. Při tom, obrazně řečeno, „nese i svou zednářskou kůži na trh“.

Jaké jsou povinnosti přijatého zednáře?

Do jisté míry se to odvíjí od uděleného stupně: učeň se má hlavně učit, tovaryš pomáhat a sbírat zkušenosti, mistr zodpovědně zastávat svěřený úřad. Některé základní povinnosti jsou však pro všechny stejné. Jsou to především (vedle obecných zásad morálních) povinnost docházková (zednář, který do lóže nechodí, do ní neměl ani vstupovat) a povinnost včas platit členské příspěvky. Ty nejsou nijak závratně vysoké, ale zase to nejsou „drobné ze zadní kapsy“ (v jednotlivých lóžích se mohou lišit, ale obvykle se pohybují v řádu jednotek tisíc Kč ročně).

Lze z Řádu vystoupit?

Ano, ale uchazeč, který se takto ptá, by měl důkladně zvážit, zda do něj chce opravdu vstoupit. Je to jako kdyby se někdo ženil už s myšlenkou na rozvod.

Zde je třeba připomenout, že ani vystoupení z Řádu nezbavuje zednáře slibu mlčenlivosti o zednářských tajemstvích. Samozřejmě si uvědomujeme, že tato povinnost není nijak vymáhatelná a zůstává v rovině morální.