Svobodné zednářství
Svobodné zednářství
Svobodné zednářství je nezávislý zasvěcovací řád, kolem kterého během staletí vznikla řada mýtů, polopravd i lží.
Tento obraz byl často způsoben tím, že šlo o diskrétní společenství, jehož činnost nebyla veřejnosti zcela známá.
Zednářům se tak přisuzovalo téměř cokoli – od černé magie přes spolčení s ďáblem až po snahu o světovládu.
Ve skutečnosti jde o řád, který zachovává diskrétnost z historických důvodů, mimo jiné kvůli někdejšímu pronásledování svobodných zednářů.
Zednáři nejsou nevěřící – Boha nazývají Velikým architektem Všehomíra, bez ohledu na konkrétní náboženství, církev nebo víru. Vycházejí z přesvědčení, že Bůh je jen jeden – pro všechny.
Svobodní zednáři věří ve zdokonalování lidstva a bratrství všech lidí na světě.
Začínají však především sami u sebe. Usilují o vnitřní růst, zlepšování charakteru, zbavování se špatných vlastností a o pomoc druhým.
Jejich cílem je jednat tak, aby lidé v jejich okolí mohli říci, že je to dobrý člověk – aniž by věděli, že jde o zednáře.
Ne všichni svobodní zednáři odpovídají tomuto ideálu – jsou lidmi jako všichni ostatní – ale cesta k dokonalosti je každému z nich otevřena.
Svobodné zednářství vychází ze středověkých kamenických cechů, jejichž tajemství stavby bylo předáváno z generace na generaci. Postupně se z čistě odborné profese vyvinulo zednářství spekulativní, až se roku 1717 spojili v Londýně čtyři zednářské lóže a vytvořily Velkou anglickou lóži. Během let se zednářství šířilo po Evropě i v USA.
První zednář z českých zemí byl Filip hrabě Kinský, císařský velvyslanec v Londýně, který byl zasvěcen v Anglii v roce 1731. O deset let později vznikla v Praze první lóže, kterou založili francouzští důstojníci. Pak už se zakládání lóži postupně šířilo po celé naší zemi. Jedna z nejstarších lóží, Pythagoras, vznikla roku 1785 v Opavě. Po první světové válce, roku 1919, vznikly v Praze lóže J.A.Komenský a Národ.
Postupně vznikly další pražské lóže, 28.říjen a Dílo a Josef Dobrovský v Plzni. Společně vytvořili roku 1923 Národní velikou lóži Československou, v jejímž čele stanul Jaroslav Kvapil. Těsně před druhou světovou válkou se zednáři v naší zemi rozešli. V letech 1947 až 1951 čeští zednáři svou činnost obnovili, ale byli tak ostře sledováni, že sami svou činnost ukončili v 1951. V listopadu 1989 zůstalo celkem 28 českých svobodných zednářů. Totalitní režimy svobodnému zednářství nepřály. České zednářství zahájilo znovu svou činnost 17.11. 1990 v Praze.